NOVÝ BLOG

3. května 2020 v 15:25 | wolfie
toto je extrémě důležité
náš blog porušil nějaké pravidlo, zakládáme nový blog
jméno nového blogu: psinablogu
jinak se pokusíme vše dát i tam, ale bez obrázků, to je to porušení pravidel

těšíme se na vás na druhém blogu s novýma přezdívkama(možná)
 

Chrt

27. dubna 2020 v 18:51 | wolfík |  Druhy psů
Ahoj! Dneska si řekneme něco o Chrtech. Nebudu už dál zdržovat, jdeme hned na věc! :DDD

Chrt. Pod tímto názvem si představuji hubeného a rychlého psa. A taky je hubený i rychlý. Zjistila jsem, že chrti při lovu zvěře nepoužívají čich, ale zrak (oči), který má dobře vyvinutý. Říká se tomu "Lov očima".
Všichni tito psi (chrti) jsou vysocí, šlachovití, mrštní, štíhlí a velmi dobří běžci ( No vidíte, měla jsem pravdu :D) Jedinou výjimkou je italský chrtík, který sice má postavu skutečného chrta, ale s tím rozdílem, že je menší a byl vyšlechtěn jako společenský pejsek.
Italského chrtíka si představuji jako menšího chrta, jinak je hubený a rychlý a další takové ty věcičky co jsem si našla na Wikipedii :DDD. No, takto si představuji Italského chrtíka. Když se dívám na fotky Italského chrtíka, nepoznám, zda je menší než normální chrt, nebo stejný :). Můžete to posoudit Vy. Odkazy na Wikipedii máte nakonci článku tak mi potom napište do komentářů. :))) Taky jsem našla 16 důvodů proč si (ne) pořizovat italského chrtíka a 17 důvodu proč si (ne) pořizovat afgánského chrta takže to taky budete mít nakonci článku.
Taky mi můžete napsat, jestli byste chtěli, nebo nechtěli chrta/italského chrtíka. I ty Wolfie, mi můžeš napsat. Já bych třeba chrta ani toho chrtíka nechtěla, chtěla bych buď Border Kolii, nebo Sheltie. (Jestli tam mám chybu, omlouvám se, nejsem si jistá, jak se to píše xD).
Čím více komentářů pod články bude, tím lépe! :DD Takže pište pište pište! Pokud chcete a pokud máte čas. A pokud vůbec toto čtěte. A pokud vůbec máme nějaké trvalé návštěvníky našeho blogu, nebo alespoň nějaké... :/
Nevím co k tomu napsat. Bude to asi vše z tohoto článku. Pardon za chyby, pardon za to, že to je malé, ale nestihla věci do školy a musím se učit jako nikdy dřív :/
Uvidíme se příště u dalšího článku! Buď se mnou, nebo s Wolfie. Nebo s někým jiným, pokud začne psát. Však uvidíte.
Jo a můžete odpovědět i na anketu :DDD

ODKAZY ZDE:

16 důvodů proč si (ne) pořizovat italského chrtíka:vse-pro-zviratka.cz/italsky-chrtik/


17 důvodu proč si (ne) pořizovat afgánského chrta : vse-pro-zviratka.cz/afgansky-chrt/

Já, wolfík

7. dubna 2020 v 12:17 | wolfík

V minulém článku jsem omylem prozradila tajemství. Ano prozradilA. Už to víte. A teď, kdo z Vás tak trochu tušil že nebudu chlap? xD

Napište mi do komentářů, budu moc ráda :-)
Mimochodem už nevím co k tomuto článku dodat, takže to bude už asi vše.
Prosím napište do těch komentářů, jestli někdo z Vás tak trochu tušil , že vnejsem chlap a můžete odpovědět i na anketu. Napište odpověď do komentářů :D.

Já na anketu odpovím rovnou už teď: Mám se dobře, a co vy? Doufám, že se taky máte dobře a můžete máš blog poslat mezi své přátele. Pokud tak uděláte, budeme moc rády :-).

wolfík
 


Dalmatin

1. dubna 2020 v 13:59 | wolfík |  Druhy psů


Nazdárek!
Dneska si řekneme něco o Dalmatinovi. Už jsem si o něm leccos zjistil(a) z Wikipedie

A teď Vám to tady vše jen shrnu. Zjistila jsem například, že dalmatin je populární psí plemeno původem z Chorvatska. To, že je populární jsem věděla už dávno, ale že by pocházel z Chorvatska, jsem nevěděla.
A ještě něco, co je velmi zajímavé: Dalmatin patří mezi nejstarší známá plemena, existující přes několik tisíc let.
Vědci už Dalmatina spatřili na nástěnných malbách hrobek egyptských faraonů. Tam se objevují vzhledově stejní psi, avšak s postavou chrta ( O tom budeme mluvit později) Je možné, že už tito psi se podíleli na vzniku plemene dalmatin? Ano, je to možné, ale vědci to neví jistě.
V nepatrném počtu se v Česku s dalmatinem setkáváme i v době mezi první a druhou světovou válkou. Po první světové válce byl u nás jediný chovatel dalmatinů. A to továrník Manek z Jablonce nad Nisou ( Město v České republice, poblíž Liberce). Po druhé světové válce už u nás bylo dalmatinů jen velmi málo. V roce 1946 se několik černě a hnědě tečkovaných dalmatinů objevilo ještě na výstavě v Liberci ( všimněte si, že Jablonec nad Nisou je poblíž Liberce), ale již naposled. A dalších dlouhých deset let trvalo, než se to všechno Spravilo.
To se stalo 26. dubna 1969, kdy Miloš Synek dovezl ze Záhřebu dalmatina. Krátce nato přivezla Anna Šatrová dalšího psa z Anglie. V roce 1970 byl pak založen první český klub, nazvaný Klub chovatelů dalmatinů a to přesto, že se v Česku nacházeli jen dva psi. Ještě téhož roku sem ale byly přivezeny další dvě hnědě tečkované feny. Tak zní historie Dalmatinů. A myslím si, že toho už bylo moc.
Pokud si chcete ještě něco zjistit, můžete si to najít na Internetu, nebo můžete navštívit tuto stránku, která je taky velmi zajímavá a doporučuji se podívat ---> nesmíme tu dávat odkazy protože by nám opět zabanovali blog, zadejte si do vyhledávání vse-pro-zviratka.cz/dalmatin

Doufám, že se Vám článek líbil a klidně můžete zase odpovědět na anketu :-)
Jo a mimochodem: Dneska je Apríl! Tak nezapomeňte někoho nachytat! Ano, Wolfie, ten vtípek dneska se ti povedl 😂.

wolfík

Bernský salašnický pes

31. března 2020 v 15:25 | Wolfie |  Druhy psů
Bernský salašnický pes je švýcarské psí plemeno, které se dožívá v průměru 9 let. Je středně velký až velký, dlouhosrstý, tříbarevný, harmonický a vyrovnaný. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský salašnický stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.

Historie

Toto plemeno je velmi staré a odjakživa využívané k práci na salaši, většinou k nahánění ovcí nebo tažení vozíčků. V 17.století je používali třeba prodejci mléka, kteří dali mléko v nádobách na vozíček, který vezl pes velmi podobný bernskému salašnickému psu - vyplývá to z kreseb neznámého člověka objevených ve francouzském městě Oyonnax v departmentu Ain.
Krom toho ale historie tohoto plemene není vůbec známá - ani přibližní předci nejsou známí. Za zemi jejich původu se však považuje Švýcarsko, právě v Bernu byl totiž ustanoven jejich první standard a to v roce 1907. Také byl uznán název "bernský salašnický pes" - do té doby se používaly různé názvy.

Vzhled

Poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10. Tělo má spíše podsadité, než dlouhé. Plemeno je snadno rozeznatelné díky tříbarevným znakům (černá, hnědočervené pálení a bílá). Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence. Zbarvení jednotlivých psů se liší jen nepatrně většinou v množství bílé barvy. Hlava je těžší, čumák krátký. Oči jsou tmavě hnědé. Uši trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené. Krk je dlouhý a rovný. Srst na něm vytváří límec. Hřbet je dlouhý, také rovný a bohatě osrstěný. Ocas je také bohatě osrstěný, v klidu svěšený černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní.
Psi mají výšku v kohoutku 64-70 cm, feny 58-66 cm, a váhu mezi 32 až 50 kg. Je to velmi huňatý pes a proto by se měl česat velmi často. Jinak mohou vzniknout psí dredy. Dred se může zapařit a vzniknout zánět.

Povaha

Na pohled divoce vypadající plemeno. Ve skutečnosti je však velmi krotké a miluje své "lidi", ale velmi rychle přilne i k cizím a agresivita se u jedinců tohoto plemene skoro vůbec nevyskytuje. Velmi dobrý pes do rodiny - miluje děti a jejich hrátky mu nevadí, má vysoký práh bolesti a pokud se mu něco nelíbí, prostě odejde. Má ale velmi rád i ostatní zvířata, ta většinou ignoruje a kontakt s nimi nevyhledává, stejně tak s nimi nevyhledává ani spory. K cizím se chová nadmíru přátelsky, není to tedy dobrý hlídač. Nemá rád vodu a koupání je pro něj utrpení. Jinak je ale milý, laskavý a velmi přátelský. Samotu nemá rád a ze všeho nejraději je se svým pánem, ovšem na zahradě a venku, nikoli v bytě, kde nemá dostatek pohybu.

Zdravotní potíže

Je obzvláště náchylný k dysplazii kyčelních kloubů. Trpí také dědičnými očními chorobami a rakovinou. Výjimkou není ani akutní či chronické selhání ledvin. Je proto důležité u něj kontrolovat rodokmen a zkontrolovat předky, zda netrpěli právě potížemi s klouby nebo potížemi s kardiovaskulárním systémem či selháním ledvin, což často zaviní nečekanou smrt zvířete. Dožívá se jen málo let, v průměru deseti.

Děkuji, že jste si to přečetli a ahooj
Pište náměty na další články jestli chcete

Koronavirus : Co děláte ve volném čase?

31. března 2020 v 13:05 | wolfík |  Koronavirus
Ahoj!
Dneska si trošku popovídáme o koronaviru.
Mám pro Vás třeba jednu takovou otázečku:
Co doma ve volném čase dělate? U dětí to je jasné, ty se učí a dělají si úkoly do školy, ale co dospělí? Ti zase pomáhají svým dětem se učit, je to tak?
Myslím si, že u většiny z Vás to tak je.
Nebo chodíte ven na procházky s Vaším pejskem? Napište nám do komentářů, už se těším na to, až si je budu číst!
Taky jsem rychle chtěla nějaký ten článek napsat. Už je přece poslední den v březnu! Kdybych tento článek nenapsala, v březnu by vznikl jen jeden článek. A to by se mi moc nelíbilo.
Snažím se totiž psát co nejvíce, i když zrovna nemám čas. Ale to nevadí.
No, a jak už jsem zmínila, napište nám do komentářů, co většinou děláte. Pokud třeba venčíte svého pejska, tak nám napište. Ale nepište kdy a kam chodíte! To dá rozum :-)
Myslím si, že by to mohlo pro dnešek zase stačit. Musím ještě udělat povinnosti a práci.
Nashle příště!
wolfík

P.S.: V dubnu se pokusím vydávat články o Koronaviru. O ničem jiném se teď skoro nemluví. Ale nebojte se! Možná taky napíšu něco o nějakém plemeni.

Koronavirus : Můžou se nakazit i psi?

26. března 2020 v 17:52 | wolfík |  Koronavirus
Jak už asi víte. Nebo spíš jak už určitě víte, do Česka se dostal Koronavirus. Já, ani Wolfie nemáme strach. Akorát se trochu bojím o moje zvířátka a taky o mé prarodiče, rodiče a další členy rodiny.
Každopádně, dneska si řekneme, jestli se psi mohou nakazit koronavirem.
A pokud si pokládate tuto otázku, mám pro Vás jednoduchou odpověď: Ano. Psi se novým Koronavirem nakazit mohou, ale nemohou ho přenášet. Takže si dávejte pozor na své pejsky ( teda pokud nějakého pejska máte ). A ano, máme sice karanténku, ale to nás snad nezastaví od nových článků!
Přejeme plno štěstí a zdraví!
Uvidíme se příště
S pozdravem
wolfík

Psi jsou všude. Skoro

17. února 2020 v 11:52 | wolfík
Psi jsou všude:
Když se podíváte kolem sebe, máme pro vás otázku: Vidíte teď kolem sebe psa? Já ano, na hrníčku. Může se stát že někde psa právě uvidíte, jindy ho zrovna neuvidíte. Ale psi jsou i v mobilech, například na toaletě, ve hře, nebo v jiné aplikaci, na internetu a jinde. Psi jsou i venku a s nimi chodí na procházky lidé. Psi jsou i v knížkách, v papírových knihách, nebo v elektrických knihách. My máme rádi knihy a baví nás knihy číst, taky byste to někdy měli zkusit. A pokud máte rádi psy, což myslíme že ano, protože jinak byste asi nečetli na této stránce, tak mám pro vás knihu pro dospělé, u knihu pro děti ve které je pes.
Dospělí: Můj život v jeho tlapkách
Děti: Dusty (Kamarádi navždy a jiné díly)
To bude dneska asi všechno, uvidíme se příště!

Jak se postarat o pejska

16. února 2020 v 17:30 | Wolfie
Každý kdo má doma pejska nebo jiné domácí mazlíčky, tak ví, že mít například pejska znamená mít povinnosti. Musíme je krmit, pejsky i venčit, ale u všech hlavně starat se o ně s láskou. Také je hlavní netýrat zvířátko například nedostatkem vody, jídla nebo dokonce i pozornosti.pokud se dané zvířátko nudí může si i ubližovat.
Pokud se chystáte pořídit si pejska tak budete potřebovat tyto věci:
Čas
Místo
Jídlo
Dostatek vody
Vodítko
Lásku
Pejsek se u vás musí cítit v bezpečí a nesmí se vás bát. Ze Začátku je samozřejmé, že se bude bát, musíte si ho ochočit. Musíte být zodpovědný člověk a berte v potaz i to jesli žijete v bytě nebo v rodinném domě. Do bytu se hodí spíše menší plemena a naopak do rodinného domku můžete i větší.

Myslím že toto by stačilo a omlouvám se za jakoukoliv chybu.
Ahoooj. ;)

Zákon smečky

26. ledna 2020 v 10:33 | wolfík
Dnes tady napíšu, co to je ZÁKON SMEČKY.
Už jsem se o této knize někdy někde zmínila, ale chci, aby jste věděli o tom více informací. Teď už sice víte, že to je knížka, ale i tak tady ještě něco napíšu.

Zákon smečky je knižní série od Erin Hunterové.
Tato spisovatelka napsala i jiné knižní série. Všechny jsou spojeny se zvířaty.
Tady máme tři nejlepší série Erin Hunterové:
Volání divočiny
Kočičí válečníci
Zákon smečky
Zákon smečky, mrtvé město je první díl Zákona smečky.
Četli jsme ho? Já ano.
Erin Hunterová psala i příběh v knížce
Půlminutové horory. V této knize psala příběh pod jménem ,,Paní na hlídání"
Tady tento příběh si můžete rovnou přečíst:
Paní na hlídání- Erin Hunter
Zvuk telefonu se odrážel po stříbrné a bílé kuchyni, která byla nablýskaná jako zrcadlový sál. Když šla Jess zvednout telefon, ze všech stran se na ni díval její odraz.
"Haló?"
Chvilku nebylo slyšet nic, jen tiché oddychování. Vzpomněla si, jak ji známí varovali, aby nechodila hlídat děti někomu, koho vůbec nezná. ,,Co když bydlí ve starém strašidelném domě někde uprostřed lesů?"
Nebydleli. Žili ve střešním apartmánu s úžasným výhledem na město. Když se Jess dívala ven, měla pocit, že je pták. Bílá kožená křesla v obývacím pokoji byla stále ještě cítit igelitovým obalem.
Pak se ozval tichý hlas: "Jdu domů," a telefon ztichl.
Copak mají ještě nějaké dítě, o kterém Jess neví?
Znovu zazvonil telefon. "Jdu domů!" Tentokrát zněl hlas staře, unaveně a nevrle. Najednou uslyšela něčí kroky. Jako by někdo stoupal po mramorových schodech. Přesně po takových, jaké vedly k apartmánu.
Jess pohlédla k zemi. Něco se jí otřelo o nohu. Byl to drát od telefonního sluchátka, které vypadlo z držáku.
Někdo škrábal na dveře. Jako pes. V ruce jí zazvonil telefon. "Jsem doma!" skřípal hlas, starší než písek. "Čekáš na mě?"
Teď jste měli příležitost si jeden takový půlminutový horor přečíst. Bylo to strašidelné? Ten příběh je dokonce trochu spojen se psem, protože tak je věta: NĚKDO ŠKRABAL NA DVEŘE. JAKO PES. Každopádně my pouze doufáme, že se Vám minipovídka spojená s hororem líbila.
To je asi všechnk z tohoto vyprávění, nebo nevím jak to říci.
Mezitím čau!

Kam dál